Nejprve se zmíním o desinfekci elektrolýzou kuchyňské soli (NaCl). Tato metoda se k nám dostala z přímořských států, kde slaná voda je mnohem levnější než voda sladká. Princip metody je založen na rozkladu chloridu sodného – kuchyňské soli – elektrickým proudem. Sama slanost vody brání rozvoji organizmů citlivých na obsah soli ve vodě, zvláště na zelenou řasu, která se při úpravě vody touto metodou ve vodě nevyskytuje. Elektrickým proudem, který prochází do vody vloženými elektrodami lze chlorid sodný rozkládat na plynný chlor podle rovnice:
NaCl + H2O Cl2 + 2 NaOH
Uvolňovaný chlor je rozpuštěný ve vodě a voda je vlastně chlorována „zevnitř“. Prouděním vody se ale uvolněný chlor dostává z vody a také díky přítomnosti i jiných látek ve vodě, zvláště organických, dochází ke vzniku různých sloučenin. Pobyt v bazénu ošetřeném slanou vodou je poměrně příjemný. Z rovnice vyplývá, že se ve vodě zvyšuje hodnota pH a proto se do bazénové vody musí dávkovat kyselina. Voda obvykle ztrácí charakteristickou „bazénovou příchuť“ po chloru a plavci si pochvalují, že voda příjemně nadnáší. Řada bazénů, kde se tato technologie použila, inzeruje koupání v mořské vodě a láká návštěvníky na skutečnost, že se do vody nedávkuje chlor. Výše uvedená rovnice usvědčuje tyto inzeráty z poněkud zavádějící reklamy. Chlor se sice do vody opravdu nedávkuje, ale přímo se z roztoku vyrábí (obr. 35). „Slanost“ vody se udržuje na asi 0,5% tím, že se do vody nasype kuchyňská sůl a umožní se tak výroba odpovídajícího množství chloru pro dezinfekci vody v bazénu. Mořská voda obsahuje asi 3% – 3,5% solí, převážně chloridu sodného. Z těchto údajů je zřejmé, že nasypáním kuchyňské soli do bazénové vody dosáhneme asi 7x nižší koncentraci soli (odpovídá to asi obsahu soli v slzách),
než je v mořské vodě, přičemž je v ní pouze čistá NaCl, nikoli směs různých solí jako je v mořské vodě. Při použití této technologie se musí veškeré použité materiály v bazénové hale, bazénu a strojní zařízení navrhnout tak, aby byly odolné proti velké agresivitě slané vody. Slané vodě dobře odolávají plastové materiály, u nerezových prvky musí být z materiálu vyššího stupně kvality. Při přebírání zařízení by měl investor vyžadovat od dodavatele potvrzení, že použité materiály jsou odolné proti slané vodě s obsahem chloru. Sůl snižuje životnost čerpadel. U výměníků ohřevu vody se doporučuje použít výměníky s titanovým povrchem. Účinek soli je patrný po čase i v bazénové hale – sůl je agresivní i na betonové a zejména železobetonové konstrukce. Zařízení elektrolýzy se instaluje za filtraci a ohřívání vody. Připojuje se pouze na zdroj elektrického proudu. Zařízení nevyžaduje kromě soli další chemikálie, vyžaduje však automatický provoz a řízení elektrolýzy v závislosti na obsahu chloru v bazénové vodě. Při použití této metody je nutné uvažovat, kam odvádět slanou odpadní vodu, kterou se může dlouhodobě používat na zálivku zahrady. Vypouštění této vody do kanalizace či do vodoteče by měl schválit příslušný vodoprávní orgán či správce kanalizace.