Chemická úprava vody je další fází úpravy vody v bazénu. Má spolu s filtrací významný vliv na udržení dobré kvality vody v bazénu. Proto v následujících řádcích podávám několik základních informací z obecné chemie. Chemická úprava vody s skládá z několika kroků:koagulace (nemusí být použita vždy)
- koagulace (nemusí být použita vždy)
- úprava hodnoty pH bazénové vody
- hygienické zabezpečení bazénové vody (dezinfekce vody)
- zabezpečení bazénové vody proti růstu řas
- měření kvality bazénové vody
Koagulant je látka, která po přidání do bazénové vody před filtr vytváří sraženiny hydroxidu kovů, které na filtrační vrstvě písku vytvoří filtrační film a tím se zvýší účinnost filtrace. Jde o látky převážně na bázi hliníkových nebo železitých solí (síran hlinitý Al2 (SO4)3, aluminiumhydroxichlorid PAC, chlorid železitý Fe Cl3) případně v podobě organických vysokomolekulárních polymerů (polyakrylamid – PAA). Jejich aplikace do bazénové vody se liší podle podoby, v jaké jsou dodávány, a ve způsobu použití. Pokud se v úpravě vody používají vícevrstvé kvalitní filtry, nemusí se dávkování koagulantů používat.
V soukromé sféře se někdy používá nárazové dávkování koagulantů přímo do bazénu nebo do akumulační nádrže, kde pak způsobí vysrážení nečistot a po přerušení cirkulace vody dojde k jejich usazení na stěnách a dně bazénu nebo akumulační nádrže. Na dně usazené nečistoty se odstraní pomocí podvodního vysavače. Je to zdlouhavá práce a neměla by se stát běžnou provozní rutinou. Neopatrné zvíření nečistot ze dna prodlouží dobu čištění dna.
Hodnota pH je definována jako záporný logaritmus obsahu vodíkových iontů. Neutrální reakce vody je při pH = 7 (ve vodě je obsah vodíkových iontů 10-7 mol/l). Při nižším pH se je voda kyselá, při vyšším pH je voda zásaditá. U vody ze zdroje vody bývá hodnota pH v rozmezí 6 – 8, pro úpravu bazénové vody by se hodnota pH měla pohybovat v rozmezí hodnoty 7 – 7,3. Zvyšování nebo snižování pH vody by se nemělo provádět nárazově, protože by se nárazově měnily podmínky pro chemické reakce v bazénové vodě, což by mohlo mít nepříznivý vliv na kvalitu vody. Při použití dezinfekce na základě chlorování chlornanem sodným, se zvyšuje hodnota pH vody. To by znamenalo snížení účinnosti pískové filtrace. Proto se musí snižovat pH dávkováním kyseliny.
Základní způsob, jak zabránit rozvoji mikrobiálního rizika v bazénové vodě, je dezinfekce vody. Dezinfekční činidlo se obvykle přidává do filtrované vody za filtr. Typ dezinfekčního činidla závisí na typu bazénu, jeho rozměru a na provozních podmínkách. Dezinfekční činidla jsou látky, které mají extrémně silnou oxidační schopnost. Vedle chemické dezinfekce vody se dá použít i dezinfekce pomocí UV záření. Základní látky pro dezinfekci vody patří plynný chlor, chlornan sodný, chlordioxid, organický chlor, ozón, brom, jod, preparáty na bázi iontů mědi a stříbra a také peroxidy. Některé bezchlorové postupy však mají nízkou dezinfekční a oxidační účinnost (např. použití peroxidu vodíku nebo ionizátorů elektrolyticky uvolňujících kationty mědi a stříbra), v jiných případech (elektrolýza osolené vody) se nejedná o bezchlorovou chemii.
Chlorování bazénové vody je dosud nejrozšířenějším způsobem její dezinfekce i oxidačního odbourávání organických látek, protože se jedná o způsob s dlouholetou tradicí, snadno aplikovatelný, relativně účinný a v důsledku svého rozšíření také poměrně levný. Veřejnosti jsou známy negativní jevy spojené s chlorací, tj. dráždění očí a sliznice dýchacích cest, vysušování pokožky i tzv. chlorový zápach, který je však ve skutečnosti způsoben přítomností chloraminů a svědčí o zanedbání péče o kvalitu vody. Kromě toho existuje významné zdravotní riziko plynoucí z toxicity chloraminů a toxicity, případně i karcinogenních vlastností dalších vedlejších produktů chlorace. Pro alergiky a astmatiky je koupání v bazénu s chlorovanou vodou nevhodné nebo dokonce zakázané. V technických podkladech byl zmíněn možný negativní vliv chlorované vody na zdraví plodu u těhotných žen, zatím tento jev není potvrzen ze strany hygienických orgánů (například zákazem koupání těhotných žen ve veřejných koupalištích). Zdá se tedy, že to je marketingový trik.
Pro rodinné a malé veřejné bazény se nepoužívá plynný chlor, protože manipulace s plynným chlorem je velmi nebezpečná a pro malé provozy je naprosto nevhodná.
V rodinných bazénech je dezinfekce převážně prováděna pomocí okysličovadel, kde na prvním místě jsou chlorové preparáty. Pro provoz malých rodinných bazénů převažuje použití tzv. organického chloru, nejčastěji na bázi kyseliny izokyanurové. Je dodáván v podobě granulátu, rychlorozpustných nebo pomalu rozpustných tablet, které se vkládají do plovoucích košíků přímo do bazénu, případně do skimmeru,apače vlasů nebo do rozpouštěcí komory v úpravně vody. Výhodou chloru v této podobě je jednoduchá a bezpečná manipulace, jeho nevýhodou je vysoká cena a nemožnost ovládání koncentrace účinné látky.
Nejstarší metodou zajištění hygieny bazénové vody je použití roztoku chlornanu sodného (NaClO). Při stanovení dávky se musí vzít v úvahu, že obsah aktivního chloru (látka, která zajišťuje dezinfekci vody)
v roztoku je max. 12,5%. Aktivní chlor v koncentrovaném roztoku chlornanu sodného se rozkládá působením světla a kyslíku. Časem se snižuje se jeho obsah v dodaném koncentrátu a dávkování se musí upravovat. Nejdelší doba skladování koncentrovaného roztoku chlornanu sodného je 30 dní. Po této době klesá obsah aktivního chloru pod použitelnou hodnotu. Dávkováním chlornanu sodného do bazénové vody se zvyšuje pH vody. Proto se musí počítat se snížením hodnoty pH dávkováním kyseliny. Roztok chlornanu sodného se nesmí míchat s jinými roztoky než s vodou. Pro dávkování roztoků se používají dávkovací čerpadla, která umožňují s velkou přesností nastavit požadovanou dávku dezinfekčního činidla zejména v kombinaci s automatickým hlídáním hodnoty pH a obsahu dezinfekčního prostředku. Automatika se skládá jednak z přístroje pro měření a regulaci pH a druhého pro měření a regulaci obsahu Cl, měřících průtokových sond a silové části (obr. 34). Dávkování chemikálií je možno provádět přes silové obvody dávkovacími čerpadly nebo je zařízení možno připojit k PC a pomocí vhodného softwaru, ovládat celý proces provozu bazénu. Hodnota pH se obvykle měří klasickou pH sondou připojenou k digitálnímu pH metru s jedno nebo dvoubodovou kalibrací. Hodnota volného Cl2 je měřena a regulována pomocí sondy pro měření redox-potenciálu. Pomocí silového výstupu 230V nebo PC se ovládají čerpadla pro dávkování chemikálií k úpravě pH a Cl. Pokud používají jiná dezinfekční činidla, která nejsou na bázi chloru, musí se použít jiný typ sondy (typ použité sondy určuje dodavatel zařízení).