Použití iontů těžkých kovů při úpravě a zabezpečení vody pomocí iontů mědi a stříbra je velmi starého data. Již v Mezopotámii a ve starém Egyptě věděli, že voda v měděných nebo stříbrných nádobách vydrží déle čerstvá než v nádobách z jiných materiálů. Těžké kovy dokáží při dlouhodobém působení narušovat buněčnou strukturu jednoduchých organizmů (bakterií a řas) a mohou proto zabezpečovat vodu s dlouhodobým účinkem – nevyprchávají z vody tak rychle jako např. chlor. Nabízená zařízení (pokud se neuvažuje pouze s přímou aplikací chemického preparátu do bazénové vody) pracují na principu iniciace iontů těžkých kovů pomocí stejnosměrného proudu procházejícího mezi vloženými elektrodami. Do vody se vsype příslušný preparát s obsahem mědi a stříbra, rozmíchá se v bazénu a při proudění cirkulované vody se pomocí proudu z vložených elektrod uvolňují ionty mědi a stříbra, které vodu ochraňují před rozvojem řasy a mikroorganizmů, které se do vody dostanou spolu s koupajícími. Zabezpečení vody touto metodou je dlouhodobé. Nevýhodou jsou problémy s vypouštěním odpadní vody s obsahem těžkých kovů. Voda s obsahem těžkých kovů se nehodí na zalévání a bude ničit biologickou kulturu v čistírně odpadních vod. Tento způsob dezinfekce vody vyžaduje velkou opatrnost. Těžké kovy se z organizmu špatně vylučují a mohly by způsobit zdravotní problémy. Zatím se tento způsob dezinfekce příliš nerozšířil.