Bazén by měl být řešen tak, aby ho bylo možné vypustit buď přímo nebo pomocí čerpadla z nejnižšího místa dna. Každý bazén se musí jednou za čas vyprázdnit a vyčistit. Venkovní bazény se čistí před začátkem koupací sezóny, vnitřní bazény alespoň jednou za rok nebo při výskytu řas na stěnách. Pokud bazén nemá dnovou výpust, musí se voda vyčerpat ponorným čerpadlem a zbývající vrstva (asi 5 až 7 cm), kterou už čerpadlo „nebere“, se musí vytřít hadrem. Přesto, že se voda z bazénu nevypouští často, je to nepříjemná práce, protože se jedná o poměrně velkou plochu.
Způsob odvodnění nemovitosti, který v místě stavby závisí na existenci kanalizační sítě, může do značné míry ovlivnit technické řešení bazénu. Velkou výhodu má stavebník, kterému kolem nemovitosti vede splašková nebo jednotná kanalizace. Může do ní napojit jak splaškovou vodu z objektu, tak vodu z praní filtru a většinou i vypouštění bazénu. Podmínky kanalizačního řádu mohou omezit nebo dokonce zakázat vypouštění vody z bazénu do veřejné kanalizace. Vodu z bazénu lze vypouštět přímo do toku tehdy, když to povolí správce toku v rámci vodoprávního řízení. Základní podmínkou pro vypouštění bazénové vody do vodoteče je přerušení chlorování alespoň na jeden den před vypuštěním vody. Do toku (podle množství v něm protékající vody) s velkou pravděpodobností nebude povoleno vypuštění bazénové vody, pro kterou se používá dezinfekce těžkými kovy.
Voda z bazénu se může vyčerpat na zahradu za předpokladu, že se přeruší chlorování a voda neobsahuje těžké kovy a pokud možno v ní nejsou algicidy. Při dlouhodobém vypouštění na trávník do stejného místa by se mohla půda zasolit a tráva by mohla zahynout.