Název tohoto odstavce je poněkud zavádějící a pouze shrnuje označení pro vodní prvek, který kombinuje několik funkcí – estetickou, užitnou a funkci ovlivňující mikroklima zahrady. Jsou to názvy pro takové uspořádání zahrady, ve které dominuje vodní hladina. Voda se neupravuje chemicky, není modrá, je plná života (přesto vyžaduje za určitou dobu čistění obdobně jako akvárium). Celoročně u takového jezírka můžete relaxovat, v zimě pohledem přes sklo, v letním období se v něm lze koupat,. Tato metoda řešení vodních nádrží u domů pochází z Rakouska a Německa a je stará zhruba 20 let. V zahraničí se stává moderním trendem a u nás také rychle získává na popularitě.
V rámci reklamy se při prosazování koupacích jezírek zneužívá termín ekologie. Tvrdí se, že voda se v koupacím jezírku sama čistí bez technických zásahů do procesu. To samozřejmě není pravda, bez údržby nemůže přežít žádný uměle vytvořený relativně malý systém. Zapomíná se i na postupné uvolňování ftalátů (změkčovadel) z fólií na bázi PVC, kterými se kontaminuje voda v jezírku. Někteří lidé se snaží vydávat za ekology i tím, že před návštěvou vynesou z domu jednoho mravence. Pak na svém pozemku vybagrují díru a přemístí hromady zeminy, aby si vybudovali „ekologické koupací jezírko a potok“. Kolik mravenišť přitom ekologicky zlikvidovali jim nepřijde na mysl. Ne, nemám v úmyslu zavrhovat výstavbu doplňkových a estetických prvků v zahradách, ale trvám na používání odpovídajících termínů, aby zase „a“ bylo „a“. Učíme se přetvařovat a mluvit v jinotajích…Kapříci se přemístili do fotbalu, v euforii nad kakaovými boby podepisujeme smlouvy, zachraňujeme nechtěné děti vraždami lékařů…Nakonec vydáváme dramatický zásah do přírody za ekologický přístup k přírodě. Měli bychom akceptovat skutečnost, že každá lidská činnost vytváří umělé prostředí, které bez další lidské činnosti a bez údržby zanikne ve tvaru vnuceném přírodě člověkem. Nakonec se po dostatečně dlouhé době opravdu obnoví nějaký, předem nedefinovatelný stav přírodního prostředí.
Bohužel s raketovým nástupem informací o tomto způsobu zacházení s vodou se různým firmám podařilo „vyrobit“ zmatené názvosloví. Obecná tendence zkracovat několikaslovné termíny vede k nejasnostem. Existuje snad „nepřírodní“ voda? Je prvotní účel nádrže koupání? Je biotop opravdu jen jezírko? Vím, že už to tak zůstane obdobně, jako se místnostem pro hygienu říká „sociální“ zařízení a ne jak by se správně mělo nazývat „hygienické“ zařízení. Používají to novináři i architekti, kteří by měli být nositeli přesného vyjadřování, přesto, že se tam nerozdávají žádné peníze ani tam nikdo o nikoho nepečuje. Budu se snažit používat termín ve svém textu koupací jezírko, protože podle mého názoru nejlépe vyjadřuje účel, pro který si ho stavebník pořizuje. Navíc je to v souladu s obsahem této knihy.
Koupací jezírko je umělý ekosystém, který funguje na principu udržení biologické rovnováhy vody při dostatečném obsahu kyslíku ve vodě. Každá voda (kromě destilované) obsahuje více nebo méně živin potřebných pro růst řas. Tím se vytvoří podmínka pro osídlení vody další mikroflorou. Je-li živin příliš mnoho, voda se zakalí a na dno a stěny porostou hustým řasovým kobercem. Horská jezera jsou křišťálově čistá, protože jsou celoročně velmi studená a neobsahují dostatek živin pro růst čehokoliv. Naše velké rybníky a přehrady jsou v létě plné řas a sinic, protože obsahují obrovské množství živin. Malé množství pobřežní vegetace nebo mokřady, jež by automaticky plnily čistící úlohu jsou nahrazené betonovými břehy nebo plážemi. Pravý přírodní rybník či jezero má vyvážený poměr čisté vodní plochy a tzv. regenerační zóny, tedy plochy s mělkou vodou, která je zarostlá vodními, bahenními a vlhkomilnými rostlinami. V našich podmínkách jsou to převážně orobince a rákosy. Méně bujně rostoucí druhy rostlin se většinou po lidských zásazích do přírody zachovaly jen v chráněných oblastech.
V zahradním biotopu se můžeme pokusit nastolit ekologickou rovnováhu tak, aby příroda dělala za nás co nejvíc práce. Majitel by se však měl smířit s tím, že ani tento systém se bez technického zásahu neobejde. Většina lidí měla nebo má doma akvárium. Do vody akvária je potřeba dodávat kyslík (čím je teplota vody vyšší, tím méně kyslíku se v ní rozpustí) aby živočichové neměli problém s dýcháním. Vodu se musí filtrovat, aby se snížil její zákal. Ze dna akvária se čas od času musí odstraňovat organické kaly (exkrementy živočichů a odumřelé části rostlin a živočichů). Koupací jezírko se bude chovat podobně jako akvárium. Bez údržby, filtrace a odkalení se voda zakalí a jezírko zaroste. I voda v koupacím jezírku musí být v pohybu tak, aby se průběžně snižoval zákal vody.
Jezírka působí esteticky velmi pěkně, dobře zapadají do krajiny a velice zajímavě oživí každou zahradu. Jejich jedinou nevýhodou jsou poměrně značné nároky na plochu a na objem vytěžené zeminy. Lidé, kteří nemají dostatečně velkou zahradu a chtějí jezírko, by se měli smířit s tím, že na koupání nebude příliš vhodné. Umělý biotop má oproti klasickému bazénu jednu zásadní nevýhodu – k dokonalému fungování potřebuje velký prostor. Běžné velikosti jsou 80 až 100 m2, protože jinak by takový uměle vytvořený ekosystém nebyl dostatečně stabilní a neměl by požadovanou samočisticí schopnost.Koupací jezírko se musí skládat ze dvou hlavních částí – části pro plavání, která je hluboká, a tzv. regenerační zóny, která je mělká, zarostlá vegetací a může mít několik hloubkových stupňů pro různé druhy rostlin.
Stavba koupacího jezírka
Obě části se liší hloubkou. Koupací zóna je hluboká 2 až 2,5 m – jednak proto, aby se do jezírka dalo skákat, a dále kvůli vyššímu objemu vody, který zajistí stabilitu ekosystému. Čisticí zóna s mokřadními rostlinami je naproti tomu mělká, hluboká max. 80 cm. Přechod mezi oběma částmi se řeší různě. Používá se například modřínový rám, který
působí jako jasný optický předěl a přitom ve vodě nepůsobí nijak rušivě. Modřínové dřevo navíc ve vodě dlouho vydrží. Horní hrana modřínového rámu je v hloubce 30–40 cm. Rostliny se osazují podle svých přirozených nároků: v nejhlubší části se umisťují lekníny a další hlubokovodní rostliny, pak nastupuje celé spektrum dostupných vodních rostlin a u břehu jsou zasazeny mokřadní rostliny. Celkem se používá asi 30 druhů rostlin, např. leknín, kosatec, orobinec, rákos, traviny atd. (obr. 27).
Hluboká část má kolmé stěny. Na dno se nasype nejprve písek, na něj se položí geotextilie a poté hydroizolační fólie silná alespoň 1 mm. V hluboké koupací části se fólie ničím nepřikrývá – hladká fólie se lépe čistí. V mělké části je fólie zasypána štěrkopískem bez ostrých hran. Do něho se sázejí rostliny. Ukončení fólie na břehu se skryje pod
oblázky. Jezírka mají v létě poměrně značnou teplotu vody, 26 až 27 °C (k vyšší teplotě přispívá černá fólie a mělké pobřežní zóny). K provzdušňování a cirkulaci vody se používá oběhové čerpadlo. Cirkulace vody by se měla provést takovým způsobem, aby voda procházela štěrkopískovým filtrem mělké části a byla zajištěna její výměna v celém objemu jezírka. Čerpadlo a filtrační zóna by měly být přístupné z mola nad vodou. Pokud se má jezírko používat pro koupání, nesmí být čerpadlo s motorem pro 230 V ponořeno ve vodě, ale musí se umístit v suché šachtě vedle jezírka. Kdyby bylo čerpadlo umístěno ve vodě jezírka, hrozil by koupající se osobě úraz elektrickým proudem. Pravděpodobnost poškození kabelu je sice malá a ochrana na straně přívodu elektrické energie je v dnešní době dokonalá, ale zajištění nikdy není stoprocentní. Údržba jezírka je velmi jednoduchá: čas od času vysbírat podběrákem listí, v zimě posekat a odstranit uschlou vegetaci. Na dně se tvoří kal, který je nutné před sezonou v koupací části odsát. V mělké části slouží kal k výživě rostlin. Kromě toho bude potřeba čas od času doplnit vodu, která se v horkých dnech odpaří. Pokud se jezírko v létě používá k intenzivnímu koupání, bude vyžadovat náročnější údržbu. V úvodu této kapitoly jsem uvedl, že koupací jezírko je umělý ekosystém, který je navíc relativně malý. Toho si musí být vědom každý, kdo si takový prvek do zahrady pořizuje. Není to zařízení bez obsluhy, které se stará samo o sebe. Je potřeba si uvědomit, že čím je objem vody v jezírku menší, tím je jeho údržba náročnější.